english czech

MALLORCA: Road trip (2. část)

Vydáno dne 5. 11. 2019 v 6:30

V druhé části našeho roadtripu vám představíme další část ostrova. Opět na konci naleznete tipy na místa, která můžete navštívit.

Čas je neúprosný a musím říct, že na prozkoumání ostrova 12 dní skutečně nestačí. Plán byl takový, že to objedeme celé a tam kde se nám bude líbit, tam se zastavíme a projdeme si to. Musím podotknout, že se Jajdě nejvíce líbilo u moře, na pláži a za volantem.

Z Fornalutx do Colonia de Sant Jordi

18. 9. 2019

Městečko Fornalutx jsme opustili během dopoledne a vydali se na delší trasu až do města Port de Pollenca. Cestou jsme se několikrát zastavili na hezkých výhledech jak na moře, tak na hory. Tenhle úsek byl tak trochu nekonečný. Silnice je místy úzká a je značně klikatá.

Převážnou část odpoledne jsme strávili na pláži ve městě Port de Pollenca. Pláž je dlouhá, s jemným pískem a čistým mořem. Zdarma tu jsou sprchy, ale WC je placené. Doporučuji použít WC, které je za plážovým barem, je totiž zdarma.

Cala Sant Vicenc

K večeru následoval ještě jeden přesun do menší přímořské vesničky Cala Sant Vicenc. Pláž tu je už více kamenitá, stejně tak i moře. Zátoka je kouzelná, ale pláž není zas až tak moc udržovaná. Co se mi nelíbilo byly jakési mořské řasy na břehu pláže. Když jsem se tím brodil do moře, přišlo mi to jako bych se brodil blátem. Naštěstí řasy byly jen u břehu a dále voda byla nádherně čistá. Je tu celkem mělko a díky kamenům tu můžete pozorovat různé rybky ale i krabi.

Po krátké procházce okolím jsem našel naprosto nejlepší místo na spaní. Zbořenina nějaké věže přímo nad mořem. Jajda nechtěla, dokonce říkala něco o kompromisech a hlas se jí i trošku třásl. Ale po mých logických argumentech a následných ranních výhledech byla nakonec moc ráda.

Spaní v Cala Sant Vicenc

19. 9.

Ranní rozcvička v podobě procházky ke kamenným bunkrům za vesnicí se ukázala jako špatně naplánovaná. Kolem 9h už bylo celkem vedro na procházku kamenitým terénem. Po procházce jsme se chtěli přemýstit k majáku Far de Formentor. Pozdější výlet k majáku nenapadl pouze nás, ale asi milion dalších lidí. Touto cestou musím smeknout před Jajdiným brilantním řízením v úzkých serpentinách, nahoru a dolů. Vše zvládala naprosto perfektně, zatímco já zadržoval polévku, která se chvílemi drala zpět na svět. Ve chvílích žaludečního klidu jsem si užíval nádherné pohledy na moře a okolí. Řidička bohužel (nebo spíš bohudík) ne.

Po cestě je několik zastávek u vyhlídek. Ale pouze na tři, čtyři auta. Takže je vám asi jasné, že jsme to jen projeli. V úseku posledních 2 km před majákem jsme jeli krokem v dlouhé koloně. Zatáčky, úzká silnice, skály ale i sráz k moři nám nedovolil se nikde otočit. Drtivá většina aut se otáčela cca 0,5 km od majáku. Na tomto místě jsme se museli také otočit. Nahoře u majáku je jen pár míst na parkování a nám se nechtělo již čekat dlouze v koloně, která takřka stála. Kdo ví jak by to u majáku bylo nakonec s parkováním. Ideální je vyrazit na cestu brzo ráno nebo pozdě večer. Míst na spaní je po cestě nespočet a východ či západ slunce musí stát určitě zato.

Maják Far de Formentor

Port d´Alcúdia je krásné přístavní město s velkou pláží s jemným pískem bez kamení. Pláž je udržovaná a moře velmi čisté. Tady se nám moc líbilo. Díky velmi mělkému moři byla voda krásně teplá. Na pláži tu jsou zdarma sprchy a toalety (WC je otevřené do 18. hodiny).

Podél pláže je spousta restaurací, kaváren, obchodů, atd. Každý by tu měl najít to své. Přístupný přístav nabízí k vidění všechno od malých rybářských loděk po velké luxusní jachty a plachetnice.

Port d´Alcúdia

Blížící se noc nám říkala, že bude čas začít hledat místo na spaní. Vedlejší vesnička Bonaire slibovala potencionální plácek v nějaké rezervaci. Jajdu ale vystrašila velká cedule se zákazem kempovaní a poté ještě já, když jsem nabízel alternativu spaní v tunelu pod silnicí.

Azyl nám poskytla vesnička Bonaire, kde jsme zaparkovali. Jajda chtěla spát v autě, já to po 5 minutách odpískal. Postavil jsem si pouze kostru stanu poté, co se mi u hlavy objevil velký zlatý retrív. Původně jsem chtěl přespat pouze na karimatce vedle auta.

Spaní v Bonaire

20. 9.

Vyspinkali jsme se do růžova, což Jajda ještě umocnila růžovým tričkem a růžovými kraťásky. Kola našeho vozu se začala otáčet směrem do rezervace, kde by měl být nějaký maják a výhledy na moře, případně malé pláže..- Vyrazili jsme i přes zkušenosti ze včerejšího dne. Po pár kilometrech se na prašné cestě začaly objevovat díry… Paradoxně hned po tom, co jsem řekl, že je ta cesta celkem OK.

Ihned jsem polkl další poznámku, co bychom asi dělali, kdybychom píchli. Na nejbližším vhodném místě jsme to otočili a jeli do města Alcúdia, které jsme prošli. Je to krásné historické město. Město nabízí k prozkoumání hradby, po kterých se můžete procházet, kostely a historické budovy a plno krásných uliček.

Xara Gate, Alcúdia
Hradby v Alcúdia

Zašli jsme si do kavárny na ranní kávu a dort. Normálně bychom tuto atrakci vynechali, ale upoutala nás venkovní cedule: káva + dort (+ toaleťák) za 2,95 euro. Ano, toaleťák tam samozřejmě nebyl, ale to už je taková přidaná hodnota, že si kapku odmotáme.

Já si napsal poznámky o naší spanilé jízdě Mallorcou, dobil počítač a přispěl svým hlasem do demokratického hlasování, zda půjdeme k moři nebo někam jinam. Moře získalo plných 100% hlasů a zbytku dnešního dne je souzeno prachsprosté vyvalování na pláži.

Přejeli jsme do Port´d Alcudia a vyrazili na pláž. V pozdním odpoledni jsme vyrazili do přístavního města Cala Bona, prošli jme se a začali hledat místo na spaní. Našli jsme ho na malém parkovišti u městečka Cala Millor.

21. 9.

Přesně za deset minut jedna hodina ráno na prázdné parkoviště přijeli dva kluci na kolech na klasickou drogovou transakci. Trošku je zmátlo, že na parkovišti stojí auto a vedle něj stan. Při hlasité hudbě tam strávili 40 minut a vedli družný rozhovor, který chvílemi přecházel v hádku. Čekal jsem se staženými půlkami, co se bude dít. Jajda to celé prospala.

Do toho se mi začalo chtít ukrutně čůrat, ale netroufnul jsem si vylézt ven. Po 40 minutách oba sedli na své kolo a každý se rozjel jiným směrem. Ráno nás probudil déšť a otestoval nepropustnost plachty 9 let starého a celkem dost používaného stanu. Vše fungovalo, jako když jsem si ho přinesl z obchodu. Jediný problém představovalo několik dírek, které jsou na plachtě, tak i na podlaze stanu. Trošku tím protékala a natékala voda.

Přes silnici byl Lidl, kde jsme si koupili snídani, dočepovali vodu a provedli ranní hygienu na toaletě. Vedle stál supermarket Mercadona, kde si Jajda koupila bezlepkový chléb.

V plánu byla návštěva Safari Zoo, ale vzhledem, že bylo špatné počasí, vyrazili jsme do krápníkové jeskyně Cuevas del Drach. Parkoviště je sice zdarma, ale vstup stojí 15 euro (přes internet) nebo 16 euro na místě. Zarezervovat se musí přesný čas. My měli rezervaci na 11 hodinu dopoledne.

Před jedenáctou jsme čekali vedle dlouhé fronty, která čítala asi 200 lidí (došel jsem k tomu jednoduše přepočítáním nohou a vydělení dvěma). Začali to pouštět dovnitř a po 10 minutách, kdy pořád do vstupu jeskyně proudily davy lidí, jsem to vzdal a kudy jsem přišel, tak i odešel.

Zbytek necelé hodinové prohlídky absolvovala Jajda sama. Procházelo se krápnikovými jeskyněmi a uprostřed byla velká síň, kde byly lavičky a koukalo se za naprosté tmy na vodu. Za příjemného osvětlení na vodě pluly 3 loďky a na jedné z nich hrála živá hudba v podání piana, houslí a čela.

Tahle scéna se nesměla fotit a natáčet, což kontrolovalo několik sekuriťáků, kteří běhali mezi lidmi. Poté se mohli lidi svést kousíček na lodi (cca 50 metrů) nebo to jít pěšky. Podle fotek to vypadá nádherně, ale ten předražený vstup a davy lidí mne totálně odradily.

Přesunuli jsme se do přístavného městečka Colonia de Sant Jordi. Najdete tu cca 2 km dlouhou promenádou podél moře a několik pláží. Západy slunce tu jsou úchvatné. Spát jsme se rozhodli na kraji města. Zaparkovali jsme u chodníku a stan postavili hned vedle.

22. 9.

Kolem půl sedmé mě vzbudil neúnavný kohout v sousedství, kterému notoval ještě jeden ještě v bližším sousedství. Poslední impuls, že je čas vstávat, nám dali popeláři, kteří začali v našem okolí vyvážet popelnice.

Zabalili jsme věci a přesunuli jsme se do města Campos. Cestou do města Campos můžete přizastavit u solných plání Salinas d’Es Trenc. Vstup je 8 euro a vidět tu můžete pláně se slanou mořskou vodou, která se vypařuje a vzniká tak sůl. Ve městě Campos jmse si nakoupili a v centru si zašli do kavárny, kde jsem dobil počítač a sepsal poznámky. Město samo o sobě nás nijak nenadchlo. Největším zážitkem tu bylo, když jsme šli před desátou kolem krásného velkého kostela a spousta důchodců se sbíhala k ranní mši. Bylo to takové modernější pojetí scény z filmu Slunce seno…

Rozhodli jsme se vrátit zpět do Colonia de Sant Jordi, kde jsme se prošli po dlouhé pláži a u moře jsme zůstali až do pozdního odpoledne. Večer jsme se přesunuli do vesničky Cala Pi, kde měla být jedna z hezkých pláží a zátok. Večer jsme přespali na menším parkovišti.

Místa, která stojí za návštěvu

V okolí Port de Pollenca:

V okolí Alcúdia:

V okolí Colonia de Sant Jordi:

Místa, kde parkovat:

Věřímě, že vás článek může inspirovat, ale také vám může pomoci k sestavení vlastního itineráře.

Budeme rádi za sdílení.

Jajda & Josef