MALLORCA: Road trip (3. část)
V závěřečné části našeho road tripu po Mallorce Vám představíme další zákoutí tohoto nádherného ostrova. Na konci článku najdete rozpočet naší dovolené.
Od Cala Pi do hlavního města Palma de Mallorca
23. 9. 2019
Ráno v Cala Pi jsme se rozšoupli a zašli na snídani. Oba jsme si dali English Breakfast + kávu. Po vydatné snídani jsme si prošli okolí zátoky a usoudili, že na pohled to je hezké, ale na koupání nic moc. Písečná pláž je z obou stran uzavřená skalami. Ráno kolem 9 hodiny skály vrhaly stín na větší kus pláže a na moře. Řekla bych, že sluneční paprsky dopadnou na hladinu moře a zbytek pláže až kolem poledne.
Jelikož máme rádi sluníčko, tak jsme do vody nevlezli a jeli do města s´Arenal. Pláž je veliká s velmi mírným vstupem do moře. Celkově na pláži bylo mnoho mladých lidí, sršelo to tam energií. Někteří hráli fotbal nebo plážový volejbal, jiní se bavili ve skupinkách, nebo se jen opalovali. Po krátké debatě na pláži jsme vyrazili do vyhlášeného čínského buffetu. Za 11,5 euro za osobu tu bylo nepřeberné množství jídla. Třešničkou na dortu byl ,,syrový“ bufet, kde jsme si mohli nabrat mořské plody, vepřové/ kuřecí maso nebo špízy, zeleninu, atd., kterou jsme dali kuchařovi, a on nám z toho na grilu připravil parádní labužnický zážitek.
Další přesun byl do města La Ciutat Jardi, což je vlastně už předměstí Palmy. Toho dne jsme se váleli až do pozdního odpoledne na pláži, a poté vyrazili pěšky do Palmy kouknout na tu slavnou katedrálu La Seu. Cesta vede podél moře po chodníku pro pěšší a z městěčka je to cca 6 km ke katedrále. Cestou zpátky k autu jsme si spolu dalšími stovkami lidí fotili nádherné červánky nad Palmou.
Po návratu začalo opět hledání noclehu. Jeli jsme asi do deset km vzdálené vesničky es Pi-lari, kde jsme úplně na kraji vesnice postavili stan na chodník. V deset jsme už v poklidu usínali. Asi ve tři mě vzbudilo prudké zabrždění auta a modročervená světla. Rychle jsem jen v trenkách vyběhl, abych si potvrdil mé tušení. Ano, byli to policajti. Abych to zkrátil, stan se musel sbalit a dospat jsme mohli v autě. Prý nás někdo udal, tak museli dorazit. Na sedačce v autě jsem si ještě vzpomněl, jak jsem při stavění stanu říkal, že je to tu klidné a že bychom tu mohli přespat i další den. No, nevyšlo to… Alespoň jsme si přes noc dobili oba dva mobily.
24. 9.
Než jsme v 10:10 ráno roztáhli na stejné pláži jako předešlého dne deku, předcházela tomu klasická ranní rutina. Jeli jsme do Lidlu, kde jsme si na toaletě doplnili pitnou vodu, v sekci pečiva, mléčných produktů a ovoce jsme si vybrali snídani. Také jsme si koupili i nějaké to křupání na pláž, a v autě před supermarketem polkli snídani.
Toho dne jsme na pláži strávili zatím nejdelší čas. Pět a půl hodiny. Po válečce na pláži jsme se s autem přesunuli asi o tři kilometry blíže k centru Palmy. Šli jsme si projít centrum, nakoupili suvenýry v podobě místního koření a soli, jako správní turisté. V podvečer jsme si dali v přístavu výbornou večeři.
Paella mixta – jednalo se o zapečené rizoto s mořskými plody, kousky vepřového masa a typickým kořením pro tuto delikatesu. Servírka přinesla celou pánev z kuchyně a poté nám to přímo u stolu servírovala.
Na druhý den Jajda chtěla vidět hrad Bellver, který je na levé straně Palmy a zároveň si projít přístav a vidět zblízka obří výletní lodě a trajekty. Útočiště jsme našli na periferii Palmy, ale když už jsem měl postavený stan, nějak instinktivně jsem se šel ještě podívat kousek dál po okolí. Našel jsem tam nějaký homelesácký příbytek, kterého jsem si původně nevšiml… Spaní na krásném paloučku tedy nepřipadalo v úvahu. Došli jsme zpět k autu. Já si postavil jen kostru stanu bez tropika vedle auta na chodníku a Jajda chtěla spát v autě. Noc proběhla v pořádku, nikdo nás neotravoval ani nevyhodil.
25. 9.
Ráno jsme si přejeli jen kousek blíže k hradu Bellver. Stáli jsme na neplaceném místě kousek od obchoďáku, kde jsme si později dočepovali vodu. Hrad jsme obešli a poté sešli do přístavu.
Bohužel to je celé obehnané velkým plotem, ale i tak to byl zážitek vidět takto obrovské lodě. Další menší přístav už byl přístupný a tam jsme viděli mix malých kocábek až po soukromé luxusní jachty a plachetnice. Posnídali jsme kávu a croasán, došli zpět k autu a v poledne dorazili na pláž. Už kousek od místa, kde jsme měli půjčené auto.
K pozdnímu odpoledni jsme vše pobalili do krosny a tašek. Zkrátka nějak zredukovali. Objeli jsme několik benzínek, než jsme našli vysavač. Za dvě eura jsme vnitřku auta dopřáli 6 minutovou terapii od písku, soli a jiného bordelu a za další euro také příjemnou dvou a půlminutovou koupel.
V půl osmé večer jsme auto vraceli a dle dohody nás ještě odvezli na letiště. Na letišti jsme chtěli projít už do tranzitního prostoru, ale bohužel to mají nastavené tak, že nás brána nepustila. Prý tři hodiny před odletem.
26. 9.
Přespali jsme tedy na jednom konci letiště, budíka jsme měli na šestou ranní a v 6:45 už stáli u vchodu VIP lounge. Vstup je tu ale 4 hodiny před odletem. Hodný pan recepční nás pustil dovnitř, ale nemohli jsme si nic deset minut dát, než bylo 6:55, tedy přesně čtyři hodiny před odletem, než ho systém pustil.
Normálně je sem vstup 33 euro za osobu a ani nebudu vypočítávat, kolik to je za oba dva v českých korunách. Naštěstí naše vstupy jsou zdarma díky naší bance, která nám to dala k účtu. Ovšem oproti pražskému salonku nebo tomu v Londýně či Turecku to je dost bída. Jak Jajda trefně řekla, je to dost předražená čekárna.
Během dopoledne tu je pečivo, nějaké sladké pečivo, káva, čaj, ovoce, jogurty… Tři prázdné šafiny, kam asi dávají až nějaké teplé jídlo k obědu. Samozřejmě neomezená konzumace alko a nealko či piva… Ale kdo by pil v 9 ráno. Za 33 euro se zaručeně udělá větší paráda kdekoliv jinde v letištní restauraci…
Vzali jsme si sebou nějaký salát a ovoce a v 10:30 čekali, až bude „last call“, ať můžeme rychle proběhnout do letadla… Naše zavazadla jako obvykle překračovala povolenou velikost i hmotnost…
Nicméně, pokud by byly problémy, měli jsme připraveny dva plány:
- Oblékneme si čisté oblečení, které nám zbylo
- Oblékneme si i to špinavé…
Naštěstí nikdo nic neřešil, v klidu jsme prošli a sedli si spolu…
Nikdy jsme si nekoupili možnost sedět vedle sebe. Na cestu po Evropě, kdy let trvá do dvou hodin, nám to přijde jako zbytečná investice. Co investice, vyhození možnosti koupit si někde dobrý oběd. Do letadla jdeme vždy jako úplně poslední. Sedadlo máme stejně přiděleno, takže na tom můžeme jen vydělat. Jakmile nastoupíme, většina už sedí a vidíme, kde je místo. Jednoduše si na něj sedneme.
Už jsme spolu letěli asi 30x a lety, kdy jsme neseděli spolu, se dají spočítat na prstech jedné ruky a ještě z toho tři prsty zbudou.
Místa, která stojí za návštěvu
V okolí Cala Pi:
- Bodegas Vi Rei – nádherná vinice s výhledem na moře, kde se můžete podívat i přímo do sklepů
- Cova de Cala Pi – archeologické naleziště
- Talaiot – jsou pozůstatky věží, opevnění nebo nějakých staveb. Talaioty jsou pro Mallorcu typické a jsou na různých místech po celé Mallorce a Menorce
V Palma de Mallorca:
- Katedrála La Seu – dominantní katedrála, kterou si můžete prohlídnout i s průvodcem
- Zahrady S’Hort del Rei, které se nachází vedle katedrály
- Basilica de Sant Francesc – nádherná gotická stavba v srdci Palmy
- Hrad Bellver – je jedinečný pro svůj kruhový vzhled, nachází se na kopci nad starou čtvrtí Palmy a odtud je nádherný výhled na přístav a celou zátoku
- Passeig des Born – ulice s krásnými domy, lemovaná platany
Další památky nebo aktivity najdete zde.
Shrnutí:
(14 dní, dva lidi)Půjčení auta: 310 euro
3 x tankování: 40 euro, 14 euro, 7 euro
Čištění auta: 3 eura (2 eura za 6 minut vysávání, 1 euro za dvě a půl minuty sprchování)
Najeto 651 km
Celková útrata:
310 euro (auto)
407,92 euro (jídlo koupené na Mallorce, benzín, vstupy, letenky, dárky)
Na Mallorcu jsme si dovezli cestovní vařič, na kterém jsme si připravovali instantní polévky, které jsme si s sebou přivezli. Pro ušetření času doporučuji vzít si s sebou ještě nějakou misku nebo talíř.
Plánujete cestu na Mallorcu? Pomohl Vám náš článek? Napište nám.
Děkujeme za sdílení.
