Tenerife
Na tento španělský ostrov jsme se vydali v lednu 2017. V plánu byl trek a výstup na sopku Pico de Teide. Plán byl jasný a znělo to opravdu skvěle. Skutečně, bylo to krásné, bylo to úžasné, ale už nikdy více. Na treku jsem zjistila, že tenhle styl dovolené, není vůbec pro mě.
Na Tenerife jsme letěli z Londýna společností Ryanair. Let trval zhruba 4 h, takže nic hrozného. Ovšem sedět v letadle vedle Jožina, je někdy za trest. Já po vzletu to vždy zalomím a Pepík? Ten se jako vždy nudí. Před letem do sebe kopne kávu či dvě a pak se diví, že nemůže spát. Chudák já. Já to pak odnesu tím, že si Jožin krátí dlouhou chvíli a dělá mi zlo. Tak třeba při tomto letu, když jsem spinkala opřená o okénko a rozjímala o nastávající dovolené, mi Pepík rozvázal tkaničky u bot a zavázal mi je okolo nohy sedla přede mnou. No a jak to tak občas bývá, zachtělo se mi na toaletu. Nevšimla jsem si nastražené pasti na mě a doslova hodila tlamu vedle sedícího přítele. Zaslechla jsem nějaké chichotání od cestujících a samo sebou vysmátý byl i Jožin. Inu let, jako vždy, stál za to.
Konečně jsme přistáli na letišti Tenerife Jih. Přeskládali jsme věci a?… Jožin nemá boty. Letěl v pantoflích. To už se tak u Pepíka stává, rád zapomíná. Venku bylo příjemných 20°C. Na to, že ještě pár dní před jsme byli lyžovat na Lipně v ČR, kde bylo pod 0, tak tohle byla na leden opravdu příjemná změna.
Vyrazili jsme do El Médana, kde jsme nakoupili plynovou kartuši na mini vařič a Jožin si pořídil boty na trek. Ovšem má hnátu tak velkou, že jeho velikost nikde neměli. Musel se uspokojit s botkami o číslo menší. Po nákupech jsme sedli na bus a vyrazili do vesnice Vilaflor de Chasna, kde začíná trek. Za vesnicí v lese jsme postavili stan a poměrně brzy jsme šli spát. Za poslední dny jsme toho totiž moc nenaspali.
Ráno jsme vyrazili na trek směr sopka Pico de Teide. Cesta nejprve vedla lesy později se krajina změnila v pustou sopečnou. Stoupali jsme výš a výš. Pepík měl krosnu a já batoh. Nesli jsme s sebou veškeré vybavení, vodu, jídlo, oblečení, stan… Jelikož já jsem ženská a Pepík gentleman, tak jsem si v batohu nesla jen moje oblečení, jídlo a vodu a zbytek nesl v krosně on. S každým krokem, který jsme vystoupali se mi šlo hůř a hůř. Pepík byl natěšený a šel rychle kupředu a mě docházel dech. Najednou jsem už nemohla a doslova jsem se plazila jak šnek. Aby mi ulevil od zátěži na zádech, tak vzal na sebe i můj batoh. Tak trochu jsem doufala že na záda vezme i mě. 🙂
Počasí nám vyšlo vskutku krásné. Nebylo ani vedro ani zima. Ušli jsme 15 km a já po celým dni byla vyřízená jak žádost o podporu. Nocovali jsme nedaleko výhledu Mirador de la Ruleta. V tomto místě si člověk připadal, jako kdyby stál na Marsu. Následující den byl v plánu výšlap na sopku. Když jsem se podívala na ten kopec na který jsem se měla škrábat, definitivně jsem řekla, že NE, že dál nelezu a že chci k moři, na pláž, válet si šunky a užívat si sluníčka. Pepíkovi nic jiného nezbylo než souhlasit. Jak jsme ten den oba zjistili, opravdu nejsem ideální parťák na treky do kopců.
3. den se vyrazilo tou samou cestou zpátky do Vilafloru. Nu což, alespoň bylo krásné počasí a z kopce se mi šlo líp. Ve Vilafloru jsme si zašli večer na nějakou tu dobrůtku a na kraji městečka jsme přespali .
Pepík má potřebu nachodit kilometry a tak mi další den ráno oznámil, že půjdeme k moři pěšky, je to z kopce. Musela jsem chtít souhlasit, ač mě to štvalo, ale což, nějaký ten pohyb musí být. Takže 4. den jsme opět strávili trajdáním. Já se neskutečně moc k té velké louži těšila. Musela jsem si počkat než tam tedy sejdeme. Cestou jsme se alespoň bavili počítáním odpadlých puklic od aut. A že jich bylo. Jožka zase bavil turisty, cyklisty, nebo projíždějící auta klikováním. Ano on nejen že musí nachodit kilometry, musel ještě klikovat, aby si zpevnil postavu. To není za den 30 kliků a tím to haslo, to je za den 300 i víc, tak jsem si alespoň si mohla odpočinout. K moři jsme to měli nějakých 25 kilometrů. Cestou jsme si dělali pauzy nejen na jídlo, ale zašli jsme si také na kávičku i na nějakou sladkou mňamku. A zase jsme k tomu moři nedošli. Tak ani dnes koupání nebude. Už 4. noc a já se nekoupala. Opocená, olepená, tchoř byl oproti mě navoněný frajer. Nepovažuji se za dámičku, ale do vody – na koupel v moři jsem se fakt moc těšila.
Tak tedy 5. den konečně moře. Vyvalila jsem se na pláž a relaxovala a užívala si tepla, sluníčka a moře. A došlo i na tu koupačku. Pláž byla černá, od sopečné lávy. Na takovéto pláži jsem byla poprvé v životě a moc se mi tam líbilo.
6. den byl náš poslední. Vyrazili jsme si na kopec Montaña Roja odkud byl krásný výhled na širé moře a letiště jsme odsud měli jako na dlani. Pěkně dlouho jsme pozorovali přistávající a vzlétající letadla i ten cvrkot na letištní ploše. Tento den byl ve znamení koupání, slunění, ale také jsme vyrazili na nákup pohledů a suvenýrů. K večeru jsme se přemístili autobusem směr letiště, kde jsme přespali a další den ráno letěli zpět do Londýna.
Tenerife nabízí spoustu krásných míst, plno aktivit jak pro rodiny, tak pro páry nebo partu přátel. I když jsme toho moc neviděli, ostrov se mi moc líbil a věřím, že se tam ještě jednou podíváme, ale uděláme si road trip.
