Zásnuby v Londýně s nádechem adventu

Moje nejdelší vztahy trvaly cirka tři roky a tím pádem se bavíme o trojích Vánocích, narozeninách, svátcích a dvou výročích.
Baví mě být originální a praktický. Během prvního dlouhodobého vztahu jsem si nastavil šablonu a jel stejné dárky i v dalších dvou. Přítelkyně byla vždy překvapena a potěšena (nebo to dobře hrála). Letos nastal zásadní problém v tom, že jsme překročili tříletou zkušebku a k rozchodu se to neschylovalo. Dárková šablona byla vyčerpána, od začátku se jet nedalo (protože by si to mohla pamatovat) a já se tedy rozhodl zabít tři mouchy jednou ranou – návštěvu adventního Londýna, oslavu kulatin mé družky a povýšení nás obou na titul snoubenci.

Jsem spořivý člověk, který pochází z lakomé rodiny. Takže adventní hostina proběhla už v Praze v letištním salonku, kam máme vstupy zdarma. Já byl nadmíru spokojený. Byly mé oblíbené kuřecí řízečky, které přišly vhod ještě další den pod London Eye.

Moje nastávající (která do té doby tušila, ale nic nevěděla) v rámci svojí bezlepkové diety pila kávu, jedla zeleninu a mlsně koukala, jak mám mastnou hubu.

Cirka hodinu a půl dlouhý let nám trval jednu hodinu. Zajímavé, že zpět letíme hodiny tři. Asi proti větru. Po ose Stansted – Stratford – Barking jsme na jednu noc ulehli u kamaráda na zemi na matraci. Tím se nastavil začátek i pomyslné křivky, která měla mít následující den pouze vzestupnou tendenci.

Vzbudíme se u kamaráda na zemi, půjdeme na dobrou snídani, poté do centra trajdat po památkách, někam na oběd a odpolední kávu, vánoční trhy během dne, při západu slunce požádám o ruku, další káva, vánoční trhy za tmy, večeře v Chinatown a do hotelu přespat.

Vše šlo podle plánu přesně do doby, něž jsem Jajdu požádal o ruku. Poté jsem nad jakýmkoliv plánováním přestal mít kontrolu. Telefonáty, sociální sítě, potulka po Oxford Street po obchoďácích, dlouhé čekání během jejího vyběru šatů (10 měsíců před svatbou!!!)… Postupně mi docházelo, že tím to pro mě nekončí, ale vlastně celé začíná.

Z téměř bezvýchodné situace mě nakonec vysvobodil obyčejný puchýř, který se naštěstí Jajdě udělal na pravé straně palce její pravé nohy. Situace byla zachráněna a večeře v Chinatownu zajištěna.

Po 15 hodinách výletování, 20 nachozených kilometrech, jedné žádosti o ruku, několika káviček, krásného počasí, jídla a srandy jsme konečně padli do hotelové postele. Nebyl to Four Season, ale potřeby přespání to stoprocentně splňovalo. Leč spousta Čechů v referencích na bookings měla jiný názor.
O to pozitivnější a vychvalující referenci dostali ode mě.

Ráno nám naservírovali snídani téměř až na pokoj. Jen jsme museli sejít o dvě patra níž do hotelové jídelny a u stolu si ji jako lidi sníst.

Další den dopoledne odpadla moje povinnost narozeninového průvodce. Jajda vyrazila na holčičí tlachačku se svou kamarádkou a já za známým na pokec a kávu.

Cestovatelskou formalitou už byla cesta na letiště, večerní přelet do Čech, přespání do rána na letištních gaučících a přesun domů.

Z mého pohledu se vše vydařilo. Oba dva jsme navštívili společně místa našeho poznání, poprvé spolu zažili adventní Londýn, pojedli, popili a domluvili se, že se tedy asi i do roka vezmeme…